diary

the playlist

16. dubna 2018 v 15:28 | - Alison
/same/

Oh boy, Alison vstává z mrtvých.

Protože jsem absolutně nekreativní nekamarádský homo sapiens sapiens (asi? :D), tak sem dám nějaký článek, který trvá 5 minut, aby ho člověk napsal. Přináším tedy můj playlist a doporučení na písně. Většina z toho je k-pop (surprise, surprise!), ale najdou i písničky ze západu.

1. LOONA/JinSoul - "Singing in the Rain"
Tahle. Písnička. Je perfektní. Sice je starší (z minulého července, myslím), ale nějak se mi neohrála. LOONA je zajímavý projekt pro novou girl group, která má tenhle rok debutovat. Každá členka debutuje nejprve sama se svým sólo albem a poté v sub-unit. Členů má být 12, z toho už všechny známe. Jenže LOONA jako celek ještě nedebutoval, takže... je to složitý a navíc neumím vysvětlovat :D Singing in the Rain od JinSoul patří k mým absolutním favoritům ♥ Ještě k tomu je video naprosto dokonalé.
"Hey boy, I been thinking about us.
Got me singing in the rain."

mad world

14. ledna 2018 v 22:25 | - Alison
"All around me are familiar faces, Worn out places, worm out faces.
Bright and early for their daily races. Going nowhere."


tohle je šílený svět. je tu tolik věcí, o kterým by se dalo diskutovat ("diskutovat" = psát sama pro sebe). nechtěla jsem probírat sensitivní témata jako politika a náboženství, ale všechno to s tím souvisí. bez tohohle by to vůbec nedávalo smysl.

jdu po ulici, vidím známé tváře. usměju se na ně a nic víc. nejvíc pravděpodobně ty lidi dělají úplně to samé - zvenku se usmějí a vevnitř řvou zmatkem. co je tenhle nonsense? jak má v tomhle přežít, natož žít?

nevím, jestli to někdo pochopí - asi jsem přestala žít. není to jakože jsem umřela a píšu ze záhrobí. nežiju život, přežívám ho. když se snažím vybavit si nějaké vzpomínky, vyleze prostě shluk něčeho rozmazaného. každý den jde strašně rychle a já si jen uvědomuji, že ten čas nedostanu zpátky. čas není ledajaká věc, kterou můžete dávat, půjčovat a krást. každý den si uvědomuji, co všechno nevím, co probíhá, aniž bych to tušila. každý den si uvědomuji, jak je každý den úplně stejný. jdu do školy, napíšu pár testů, jdu domů, spím a celé znova. má vůbec smysl tohle dělat? každý den si uvědomuji, že nic necítím. většina lidí by při těhle myšlenkách byla doma a bulela do polštáře. mysleli by si, že mají takzvané deprese.

úplně nejvíc miluju, jak mnoho mých vrstevníků si myslí, v jak strašné depresi jsou a přitom... nic. prostě nic jim není. mně taky nic není. jsem jem člověk, který se snaží přemýšlet realisticky. pozivita ani negativita tady nikomu nepomůžou. na to je tenhle svět moc šílený.

"Their tears are filling up their glasses. No expression.
Hide my head, I want to drown my sorrow. No tomorrow."

high school

3. ledna 2018 v 18:00 | - Alison

Je to tady, moji milí Češi. Dnes, 3.1. 2018, se vracíme do školy. Opět závidíme Slovákům, kterým nezáčíná škola takhle debilně uprostřed týdne, ale až v pondělí. Dost by mě zajímalo, jak ministerstvo školství myslí, když nám dají takovéhle blbé termíny začátku a konce prázdnin. Pamatujete na to, když některé školy musely otevřít 1.9.2017? Naštěstí ta naše mezi nimi nebyla, ale moje bývalá spolužačka musela 1. do školy :D Jen to nijak moc nevadí, protože stejně první den školy nic moc dělat nemůžete.

Jsem nováček na střední škole, na gymnáziu přesněji řečeno. Je to takové staré gymnázium uprostřed hlavního města Prahy, kam jezdí (technicky) všechny tři linky metra a dvě zastávky tramvaje jsou v blízkosti školy. Myslím, že o dojíždění jsem už psala dost, tak teď bych se zaměřila na školu samotnou.

Na střední škole studuju ani ne půl roku a dost se mi tam líbí. Ale samozřejmě by jsem to nebyla já, kdyby nějaká událost prošla hladce bez nějakých... zvrtlých... katastrof :D

commuting by public transit

1. ledna 2018 v 8:00 | - Alison
/Pimtha je oficiálně můj avatar, který mě bude ve fotkách nahrazovat :D/

Jestli jste četli článek miracles in december, tak jistě víte, že dojížním. Ano, já, Alison, čestně dojíždím 2 hodin z mého domu až ke gymnáziu. To je moje daň za to, že mám sny :D Tenhle článek mi dost připomíná to klišé, kdy se vidlácká holka rozhodne, že chce být teoretickým fyzikem/chemikem.

Většinou jezdím trasou - 10 minut pěšky, 15 minut autobusem, hodinu a 5 minut vlakem vlakem, 20 minut metrem a dalších 10 minut pěšky. A ano, jsem ze 4 hodin cestování každý den unavená, jak by ne. A ještě k tomu být student kvalitního gymnázia (samo si říká, že je velmi prestižní :D) je ještě víc unavující. Snažím se v MHD neusínat, ale znáte to - někdy se to prostě nepovede. Hlavně když jsou večerní semináře a v 21:30 jsem nucená končit školu.

Myšlenka MHD je fakt hezká - levná doprava na delší vzdálenost. Rychlé i celkem efektivní. Ale samozřejmě má i MHD svoje nevýhody (a že jich je mnoho!). Berte na vědomí, že jezdím jen autobusy, vlakem (počítá se to do městské dopravy? :D) a metrem. V horším případě jedu i tramvají, ale to se stalo snad jen 2 krát za tu dobu, co chodím na střední.

Co se mi teda nelíbí na městské dopravě? Čtěte dále, milí čtenáři.

01. Zpoždění a zpozděnky

Ach, toto je snad nejčastější, co se stává. Autobusy v naší vesničce mají vždycky zpoždění, někdy dokonce i vynechají spoj. Když mají opravdu velké zpoždění, tak jsem nucená jet jinou a delší trasou (to mám potom ještě větší pozdní příchod než obvykle). Jestli máte štěstí a vaše autobusy jezdí mimo Prahu do Prahy, máte právo, aby vám řidič poskytnul zpožděnky. Co to je, ptáte se kultivovaní Pražáci? :D Jsou to takové lístečky, které se dávají studentům při zpoždění autobusů (většinou při zpoždění větším než 10 minut). Potom zpožděnku dáte profesorům a oni vám dají pozdní příchod jako omluvený. Takže zpožděnky = záchrana. Zpožděnky dávají i na vlaky, což je velice užitečné. Bohužel, neplatí na tramvaje, metra, a další PID. Smůla, měšťané.

Jednou (vlastně ne jen jednou, mnohokrát :D) jsem čekala na autobus ve své obvyklé době. Pořád jely autobusy opačným směrem. Tak si všichni na zastávce začali stěžovat jako co to má být. Kdyby jeli každý den, věděli by, že tohle je až moc časté. Po 15 minutách přijely 3 autobusy za sebou, všechny stejná linka (k nám jede jen jeden autobus). Je fajn si moct vybrat, jakým autobusem pojedete, ale dám vám radu: vždy jeďte tím prvním. Protože ty vzadu se většinou někde zatoulají v zácpách.

Taky se stalo, že mi prostě v zácpě došla trpělivost. To nám zrovna odpadla první hodina, tak jsem jela o dost později než normálně. A udělala jsem velkou chybu. Zácpa přes dvě vesnice až do Prahy - trčela jsem tam 30 minut (počítala jsem to). Požádala jsem řidiče o zpožděnku, a víte co on na to? Že mi jí nedá. ...
Abych to zkrátila - došla mi trpělivost, vstoupiula jsem o dvě zastávky dřív a prostě jsem to došla pěšky. Byla jsem tam o dost dřív než autobus v zácpě :D Dost blbé bylo to, že jsem na nádraží dojela zrovna, když začala hodina pro nás. V tuto chvíli si uvědomíte, že jste v pr- :D Na nádraží jsem jela random vlakem, který měl namířeno na Hlavní nádraží. Nevím, jak se mi to podařilo, ale naštěstí měl ten vlak zpoždění a podařilo se mi sehnat zpozděnku. Děkujeme vyšší moci, za tuto přidělenou laskavost.

miracles in december

29. prosince 2017 v 8:00 | - Alison
Well, hello there.

Vždycky mě bavilo číst/sledovat ranní rutiny ostatních, tak jsem se rozhodla napsat i svojí. Zapla jsem mozek na plné obrátky a snažila si vzpomenout, což obvykle ve všední dny dělám. Vypsala jsem jen ty hlavní body, které vážně zaberou nějaký čas. Nedodala jsem tam třeba, že si pustím hudbu, nebo si případně s někým povídám. Vážně jsem vypíchla jen to, co je na mém ránu tak nejpodstatnější.

Varuju hodné andílky, co se drží školního řadu: Alison přišla včas asi tak dvakrát za tenhle školní rok, tak neomdlívejte :D Našemu gymnáziu začíná vyučení dřív než většině ostatním školám, což dělá úkol se dostat do školy ještě těžší. A to radši nemluvím o tom, jak u nás v zapadákovech může 1 mm sněhu způsobit zácpu na 3 dny.

Samozřejmě nejsem sama, kdo takhle musí dojíždět. U nás ve třídě jsou i šílenější případy, kdy oni musí vstávat před pátou hodinou a to jako fakt... mám dva pohledy: a) obdivuju je, že to zvládají a za b) absolutně vůbec jim nezávidím. Ještě tohle stíhat s režimem, který naše škola má. Obvykle je naše třídní skupina na Messengeru aktivní do jedné ráno, kdy se snažíme přijít na to, jak správně napsat laborky/rozbor/referát/práci/... Tak jen abyste věděli, za jakých podmínek si žije študák vidlák!

P.S.: jen abych vysvětlila nadpis. December = můj neoblíbenější měsíc v zimě, čímž naznačuju, že je to moje rutina v zimním období. Miracles = to, že vůbec vstanu a dopracuju se o školy :D



05:00 | první zvonění alarmu

Hnusně zazvoní alarm na mobilu. Nastavila jsem si ten nejodpornější tón zvonění, aby mě to vážně donutilo vstát. Jenže mně to absolutně vůbec nepomáhá. Nedokážu vstát tak brzo. Přemýšlela jsem nad takovými těmi budíky, jak musíte vyřešit matematiký problém, abyste ho mohli vypnout. Hned potom tenhle nápad strčím do kouta mozku, protože buďme realisté - to by ten budík zvonil až do poledne.

Jak to tedy je se mnou v tuhle ranní dobu? Vypnu první budík a jdu spát dál (lol).

favourites 2017

25. prosince 2017 v 15:54 | - Alison
Hello (zdravím ze záhrobí).
Zase tu dlouho nebyla (měsíc, asi?). Mohla bych se vymluvit na to, že prostě nemám čas se školou, kroužky a nevím čím vším. Jenže tak to není - prostě se mi nechtělo :D Pomalu píšu jiné články, ale nechtělo jsem tu nechat jen tak opuštěný, protože je mi jasné, že zase dlouho nic nevydám. Tak se to teď snažím vynahradit kratšími mainstream články, kdy se snažím něco sdělit, ale nejde mi to :D

Tak tedy jsem se rozhodla svěřit vám své tajemství: oblíbené produkty z roku 2017. Mám jich strašně moc, tak dám hlavně 6 nejoblíbenějších. Může to být cokoliv (doslova myslím cokoliv), protože nic nemůžeme považovat za samozřejmost.


Ach, tenhle krém (?) je snad nejlepší, který jsem kdy vlastnila. Vždycky jsem měla radši krámy, které mají lehkou a víc vodnatou texturu. Nesnáším takové ty hutné krémy, to fakt nemusím. Tenhle krém od CLINIQUE má dokonalou texturu a navíc je přesně pro mojí pleť. A mají i více druhů pro různé typy pleti, např. pro suchou, mastnou, kombinovanou,... Po rozetření je vážně jemný a lehký. Nemám pocit, že mi ucpal všechny póry, spíš pocit prodyšné pleti. Sice si za něj trošku připlatíte, ale dostanete množství na delší dobu.

been here and there.

15. srpna 2017 v 19:00 | - S
Pokud to někdy neví - MILUJU cestování, MILUJU lety letadlem a MILUJU zaznamenávat si, kde všude jsem byla, ať už propiskou nebo fotoaparátem. Strašně mě baví objevovat cizí kultury a taky ochutnávat nové jídlo. Dá se říct, že moje hobby
jsou cestování a jídlo.

Upřímně cestuju často :D Je mi líto lidí, kteří ještě nikdy neletěli a jsou tu i ti, kteří nikdy nebyli za hranicemi (#prayforYO). Byla jsem celkem dost překvapená, když mi víc než půlka třídy řekla, že nikdy neletěli. Ale zase byli v takových těch klasických státech jako Chorvatsko, Německo, Slovensko, atd., bohužel cestovali autem. Což není stejný pocit jako když letíte letadlem. Samozřejmě někomu se v letadlech dělá špatně od žaludku (zažila jsem si to minule, když jsem letěla), a proto mají na letadla špatné vzpomínky.

Pro cestovatele, jako já, je dobrá aplikace Been. Tam si vyberete všechny státy, které jste navštívíte a ukáže ván to, kolik procent světa jste procestovali. S už má 14.35% Země za sebou :D

/nějak takhle vypadá mapa; růžovou jsou státy, kde jsem byla/

My ideal type

3. dubna 2017 v 6:00 | - S

V mém prvním článku byla zmínka o mém ideálním typu - někdo, koho nenavidím. Je to celkem dost padoxní a když to lidem řeknu, tak na mě čumí s výrazem 'wtf, s kým se to proboha bavím' :D A opět říkám, že ještě předtím než začnete něco namítat, přečtěte si mé vysvětlení.

Bohužel, na kluky má dost až moc vysoké standardy. Opravdu. V pondělí máme vždycky místo volitelného těláku drbárnu, tam se obraťte, když máte trable s láskou :D Vážně, pokud bych vás požádala, abyste mi sehnali kluka... pravděpodobně nebudu spokojená ani s jedním.

Things that Freak Me Out

1. dubna 2017 v 20:01 | - S

miss me? :D
Ano, nebyla jsem tu. Je to tak.... :D Všechny lidi něco štve. A než si článek přečtěte - neříkejte mi, že též nemáte totálně ulítlou fobii nebo věc, která vás dovádí k šílenství. Jen abychom si to ujasnili, okay?

Záchody v letadlech.
Nevím jestli jsem jediná, ale už od malička nenávidím záchody na letadlech. Letěla jsem už hodněkrát (klidně i 12-ti hodinové lety), takže jsem si jistá, že vím, o čem mluvím... Ani ne nebojím toho, jak vypadají, ale spíš toho zvuku, co dělají. Takový jako pchhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhh :D A ještě když jsou ty 12-ti hodinové lety, kterách se účastním minimálně jednou za rok, a vám dají v letadle 4 litry čaje zdarma... lol, to radší vydržím a poplazím se do nejbližších záchodků po přistání než abych šla na ten v letadle.


Bakterie a špína.
Jsem mysofobik (mysofobie - strach ze špíny a bakterií), ale není to zase tak vážné. Prostě mě strašně moc deptá, když se musím dotýkat něčeho, čeho se dotklo strašně moc lidí anebo je na tom mnoho bakterií. Většině lidem moje chování celkem dost vadí :D Často si umývám ruce, ve škole taky. S mýdlem, jen pro informaci. Uuuu - víte, jak jsou lavičky u zastávek autobusu? Na ty si NIKDY nesedám. Nikdy. Anebo vlastně na jakoukoliv jinou lavičku. A taky mi dělá dost problém ve škole mít něco pod lavicí... prostě nope.

Cizí doteky
Prosím, řeknete mi, že nejsem sama :D Neodpustím k sobě lidi, které téměř neznám. A to platí i pro spolužáky, kamarády, atd. Lidi objímám dobrovolně jen vzácně :D Nevím proč, ale vážně to nemám ráda. Na druhou stranu se fakt cítím osaměle, jenže moc dobře vím proč TT

Můj perfekcionismus
Jsem perfekcionista, co vy? Ani nevím, co dodat. Všechno musím nejméně 3x kontrolovat, přímky musí být rovnoběžné, protože kolmice jsou..... fuj, pokudže tancuju waack nebo tutting, moje ruce musí být přesné pod úhlem 90°... jo :D

Zívání
Když si zívnu, tak poté mi začnou dost slzet oči :D Zatím jsem u nikoho neviděla stejný problém. V pátek jsem si při písemce zívla a lidi okolo začali říkat ať nebrečím a další věci. Lol, jokes on you.

Zkoušky a přijímačky.
Nebudu lhát - koho by to neděsilo? Ale spíš než zkoušky mě straší selhání. Sorry, chci se dostat na nějakou přijatelnou střední. A lidí říkají, že Cermaty jsou těžké, tak vůbec nevim, co budu dělat :/
 
 

Reklama