Leden 2018

mad world

14. ledna 2018 v 22:25 | - Alison |  diary
"All around me are familiar faces, Worn out places, worm out faces.
Bright and early for their daily races. Going nowhere."


tohle je šílený svět. je tu tolik věcí, o kterým by se dalo diskutovat ("diskutovat" = psát sama pro sebe). nechtěla jsem probírat sensitivní témata jako politika a náboženství, ale všechno to s tím souvisí. bez tohohle by to vůbec nedávalo smysl.

jdu po ulici, vidím známé tváře. usměju se na ně a nic víc. nejvíc pravděpodobně ty lidi dělají úplně to samé - zvenku se usmějí a vevnitř řvou zmatkem. co je tenhle nonsense? jak má v tomhle přežít, natož žít?

nevím, jestli to někdo pochopí - asi jsem přestala žít. není to jakože jsem umřela a píšu ze záhrobí. nežiju život, přežívám ho. když se snažím vybavit si nějaké vzpomínky, vyleze prostě shluk něčeho rozmazaného. každý den jde strašně rychle a já si jen uvědomuji, že ten čas nedostanu zpátky. čas není ledajaká věc, kterou můžete dávat, půjčovat a krást. každý den si uvědomuji, co všechno nevím, co probíhá, aniž bych to tušila. každý den si uvědomuji, jak je každý den úplně stejný. jdu do školy, napíšu pár testů, jdu domů, spím a celé znova. má vůbec smysl tohle dělat? každý den si uvědomuji, že nic necítím. většina lidí by při těhle myšlenkách byla doma a bulela do polštáře. mysleli by si, že mají takzvané deprese.

úplně nejvíc miluju, jak mnoho mých vrstevníků si myslí, v jak strašné depresi jsou a přitom... nic. prostě nic jim není. mně taky nic není. jsem jem člověk, který se snaží přemýšlet realisticky. pozivita ani negativita tady nikomu nepomůžou. na to je tenhle svět moc šílený.

"Their tears are filling up their glasses. No expression.
Hide my head, I want to drown my sorrow. No tomorrow."

001. separators

8. ledna 2018 v 19:23 | - Alison |  separators

No nene - oddělovače. Popravdě jsou až trapně hnusné. Vůbec jsem netušila, jak je udělat, jen jsem měla chuť nějaké udělat. Chtěla jsem udělat více barev, ale přešla mě nálada. Tak aspoň něco. Nevím, jestli to někdo využije, protože upřímně jsou otřesné.

Mám ráda jednodušší věci, tak jsem tam žádný text nedávala. Ani bych neřekla, že jsou minimalistické, jsou prostě... divné :D


high school

3. ledna 2018 v 18:00 | - Alison |  diary

Je to tady, moji milí Češi. Dnes, 3.1. 2018, se vracíme do školy. Opět závidíme Slovákům, kterým nezáčíná škola takhle debilně uprostřed týdne, ale až v pondělí. Dost by mě zajímalo, jak ministerstvo školství myslí, když nám dají takovéhle blbé termíny začátku a konce prázdnin. Pamatujete na to, když některé školy musely otevřít 1.9.2017? Naštěstí ta naše mezi nimi nebyla, ale moje bývalá spolužačka musela 1. do školy :D Jen to nijak moc nevadí, protože stejně první den školy nic moc dělat nemůžete.

Jsem nováček na střední škole, na gymnáziu přesněji řečeno. Je to takové staré gymnázium uprostřed hlavního města Prahy, kam jezdí (technicky) všechny tři linky metra a dvě zastávky tramvaje jsou v blízkosti školy. Myslím, že o dojíždění jsem už psala dost, tak teď bych se zaměřila na školu samotnou.

Na střední škole studuju ani ne půl roku a dost se mi tam líbí. Ale samozřejmě by jsem to nebyla já, kdyby nějaká událost prošla hladce bez nějakých... zvrtlých... katastrof :D

list of my favourite sites

2. ledna 2018 v 11:55 | - Alison
001. Caitlyn
- www.dreamlog.blog.cz

002. Nina
- www.shortwildsunflower.tumblr.com

- www.mosbiusdesigns.blog.cz

004. Em Age
- www.empty-island.blog.cz

005.

006.

007.

008.

009.

010.

commuting by public transit

1. ledna 2018 v 8:00 | - Alison |  diary
/Pimtha je oficiálně můj avatar, který mě bude ve fotkách nahrazovat :D/

Jestli jste četli článek miracles in december, tak jistě víte, že dojížním. Ano, já, Alison, čestně dojíždím 2 hodin z mého domu až ke gymnáziu. To je moje daň za to, že mám sny :D Tenhle článek mi dost připomíná to klišé, kdy se vidlácká holka rozhodne, že chce být teoretickým fyzikem/chemikem.

Většinou jezdím trasou - 10 minut pěšky, 15 minut autobusem, hodinu a 5 minut vlakem vlakem, 20 minut metrem a dalších 10 minut pěšky. A ano, jsem ze 4 hodin cestování každý den unavená, jak by ne. A ještě k tomu být student kvalitního gymnázia (samo si říká, že je velmi prestižní :D) je ještě víc unavující. Snažím se v MHD neusínat, ale znáte to - někdy se to prostě nepovede. Hlavně když jsou večerní semináře a v 21:30 jsem nucená končit školu.

Myšlenka MHD je fakt hezká - levná doprava na delší vzdálenost. Rychlé i celkem efektivní. Ale samozřejmě má i MHD svoje nevýhody (a že jich je mnoho!). Berte na vědomí, že jezdím jen autobusy, vlakem (počítá se to do městské dopravy? :D) a metrem. V horším případě jedu i tramvají, ale to se stalo snad jen 2 krát za tu dobu, co chodím na střední.

Co se mi teda nelíbí na městské dopravě? Čtěte dále, milí čtenáři.

01. Zpoždění a zpozděnky

Ach, toto je snad nejčastější, co se stává. Autobusy v naší vesničce mají vždycky zpoždění, někdy dokonce i vynechají spoj. Když mají opravdu velké zpoždění, tak jsem nucená jet jinou a delší trasou (to mám potom ještě větší pozdní příchod než obvykle). Jestli máte štěstí a vaše autobusy jezdí mimo Prahu do Prahy, máte právo, aby vám řidič poskytnul zpožděnky. Co to je, ptáte se kultivovaní Pražáci? :D Jsou to takové lístečky, které se dávají studentům při zpoždění autobusů (většinou při zpoždění větším než 10 minut). Potom zpožděnku dáte profesorům a oni vám dají pozdní příchod jako omluvený. Takže zpožděnky = záchrana. Zpožděnky dávají i na vlaky, což je velice užitečné. Bohužel, neplatí na tramvaje, metra, a další PID. Smůla, měšťané.

Jednou (vlastně ne jen jednou, mnohokrát :D) jsem čekala na autobus ve své obvyklé době. Pořád jely autobusy opačným směrem. Tak si všichni na zastávce začali stěžovat jako co to má být. Kdyby jeli každý den, věděli by, že tohle je až moc časté. Po 15 minutách přijely 3 autobusy za sebou, všechny stejná linka (k nám jede jen jeden autobus). Je fajn si moct vybrat, jakým autobusem pojedete, ale dám vám radu: vždy jeďte tím prvním. Protože ty vzadu se většinou někde zatoulají v zácpách.

Taky se stalo, že mi prostě v zácpě došla trpělivost. To nám zrovna odpadla první hodina, tak jsem jela o dost později než normálně. A udělala jsem velkou chybu. Zácpa přes dvě vesnice až do Prahy - trčela jsem tam 30 minut (počítala jsem to). Požádala jsem řidiče o zpožděnku, a víte co on na to? Že mi jí nedá. ...
Abych to zkrátila - došla mi trpělivost, vstoupiula jsem o dvě zastávky dřív a prostě jsem to došla pěšky. Byla jsem tam o dost dřív než autobus v zácpě :D Dost blbé bylo to, že jsem na nádraží dojela zrovna, když začala hodina pro nás. V tuto chvíli si uvědomíte, že jste v pr- :D Na nádraží jsem jela random vlakem, který měl namířeno na Hlavní nádraží. Nevím, jak se mi to podařilo, ale naštěstí měl ten vlak zpoždění a podařilo se mi sehnat zpozděnku. Děkujeme vyšší moci, za tuto přidělenou laskavost.